TZ Jaké změny přinesla digitalizace pozemního televizního vysílání

Probíhající diskuze o možné změně v technologii pozemního televizního vysílání (z DVB-T na DVB‑T2) v České republice vyvolávají otázku, jaké změny tento přechod přinese. Abychom se mohli (my či kdokoli jiný) do takových odhadů pustit, je určitě užitečné se podívat na změny, které v oblasti televizní vybavenosti domácností a způsobu příjmu televizního signálu nastaly v průběhu první vlny digitalizace při přechodu z analogového vysílání na DVB-T.Nejprve si stručně shrneme důležité milníky celého procesu přechodu k DVB-T. První testovací vysílání v DVB-T proběhlo v ČR v květnu 2000. O pět let později (v říjnu 2005) už vysílal první komerční multiplex (Multiplexu A) programy České televize a Českého rozhlasu v rámci tzv. zkušebního vysílání DVB-T.Pro účely digitalizace byla Česká republika rozdělena na regiony, ve kterých byl postupně nahrazován analogový signál digitálním, a kde na uvolněných frekvencích začaly vysílat nové stanice. V souladu s technickým plánem přechodu byla postupně od roku 2008 budována síť pro pozemní digitální vysílání. První vysílače, které šířily pouze digitální signál, byly na Plzeňsku, a posledními byly vysílače na Zlínsku a Jesenicku v únoru 2012. Od té doby tedy nastala v pozemním televizním vysílání tzv. analogová tma a všechny stanice byly šířeny pouze digitálně.Průběh digitalizace byl podrobně monitorován v projektu Kontinuálního výzkumu realizovaného v rámci elektronického měření sledovanosti televize v České republice pro ATO (Asociaci televizních organizací). Na následujících grafech můžeme vidět, jak probíhaly tyto změny z pohledu domácností. Jednoznačným, očekávatelným a logickým trendem je postupné nahrazování příjmu pozemního analogového signálu novým pozemním digitálním vysíláním (DVB-T). Z grafu je zároveň vidět, že samotného procesu digitalizace (který přivedl spoustu lidí k rozhodování, jakým způsobem budou dále televizní stanice přijímat) úspěšně využili satelitní operátoři, čemuž pomohli také svojí marketingovou aktivitou a zatraktivňováním svých nabídek. Procento domácností využívajících satelitní vysílání se v procesu digitalizace téměř zdvojnásobila na necelých 30 %, kde se pohybuje dodnes.

Aby domácnost mohla začít přijímat digitální pozemní vysílání, musela si pořídit zařízení, které takové vysílání umožňuje zpracovat, což byl nejčastěji buď nový televizor vybavený tzv. DVB-T tunerem, nebo přídavné zařízení k televizoru starému, tzv. DVB-T set-top box. Zatímco na začátku digitalizace si domácnosti nejčastěji pořizovaly externí set-top box, s pokračujícím procesem přechodu k DVB-T si domácnosti při obměně své televizní techniky pořizovaly televizory nové, které byly již DVB-T tunerem standardně vybaveny. Postupný proces nahrazování starých televizorů (s připojeným set-top boxem) televizorem novým probíhá samozřejmě i nadále.

Postupné nahrazování starších televizorů přístroji novými se promítlo také do růstu procenta domácností vlastnících televizory s plochými obrazovkami a televizory, které jsou schopné přijímat obraz v HD rozlišení. Můžeme sledovat také růst procenta domácností, které mají televizory s poměrem stran 16:9, který je u nových televizorů běžný.

Digitalizace domácnostem umožnila využívat elektronického programového průvodce (tzv. EPG) přímo v televizoru. Největším pozitivním přínosem procesu digitalizace pro domácnosti bylo otevření prostoru vysílacích frekvencí pozemního vysílání pro nové stanice. Tento prostor byl také postupně zaplňován. Vznikaly nové televizní stanice a zároveň se do pozemního vysílání dostávaly stanice, které do té doby byly šířeny pouze jinými způsoby. Tento fakt společně s navýšením počtu satelitních domácností se logicky promítnul ve výsledcích Kontinuálního výzkumu do deklarovaného počtu přijímaných televizních stanic v jednotlivých domácnostech.

Digitalizace pozemního vysílání se promítla i do projektu PEM, kde v průběhu digitalizace rostl počet stanic, které byly v rámci projektu reportovány. Tento nárůst byl ovšem způsoben také zahájením měření skupiny stanic šířených pouze v kabelovém a satelitním vysílání, k čemuž došlo v roce 2009.

Přechod od pozemního digitálního vysílání k technologii DVB-T2 bude v mnoha ohledech velmi podobný jako první vlna digitalizace. Použití DVB-T2 poskytuje významně lepší kompresi dat přenášeného televizního vysílání a nabízí tak opět nový prostor v jednotlivých multiplexech. V rámci jedné vysílací sítě je možné stávající technologií DVB-T šířit v rozumné obrazové kvalitě 4 až 6 stanic v SD rozlišení, zatímco lepší komprese v technologii DVB-T2 umožňuje šířit až 20 stanic v SD rozlišení nebo cca 5 stanic ve vysoké kvalitě HD. Je otázkou, zda přechod k DVB-T2 bude znamenat vznik nových stanic stejně jako při první vlně digitalizace, nebo zda nově uvolněný prostor využijí stanice pro přechod k HD vysílání.Je zřejmé, že z pohledu vybavenosti domácností televizní technikou bude přechod k technologii DVB-T2 vyžadovat od domácností podobné kroky, jako při přechodu na DVB-T. Pokud budou chtít přijímat pozemní televizní vysílání DVB-T2, budou se muset dovybavit zařízením, které jejich televizoru umožní signál DVB-T2 dekódovat. Domácnosti si tedy budou opět muset pořídit buď nový televizor (už dnes jsou tyto televizory v prodeji i v ČR), nebo externí zařízení, které nový signál zpracuje.Věříme, že nejen tyto, ale i další zejména technické otázky budou v odborných kruzích ještě před přechodem k technologii DVB-T2 podrobně diskutovány.TZ_Jake zmeny prinesla digitalizace pozemniho televizniho vysilani