Podle tří čtvrtin Čechů mohou být tělesně postižení lidé přínosem pro společnost. Třetina tvrdí, že jejich obec není dostatečně bezbariérová

Zajímavé výsledky přinesla i otázka na bezbariérovost obcí: třetina dotázaných si nemyslí, že je obec, ve které bydlí, adekvátně uzpůsobena pohybu lidí s tělesným postižením.Výzkum realizovala společnost Nielsen Admosphere metodou online sběru na vzorku pěti set respondentů z internetové populace Českého národního panelu starších 15 let.

Tělesně postiženou osobu, za kterou se považuje člověk s převažujícím nebo trvalým znevýhodněním v pohybových schopnostech, které ve značné míře znesnadňuje vykonávání běžných každodenních aktivit, má ve svém okolí více než jedna třetina respondentů. Tři čtvrtiny následně uvedly, že jedinci s tělesným postižením mohou být přínosem pro naši společnost (50 % odpovědělo „určitě ano“, 24 % „spíše ano“). Tento názor převažoval ve větší míře u respondentů ve věku 35–44 let (81 %) než například u nejmladších respondentů ve věku 15–34 let (67 %). Každý pátý dotázaný na tuto otázku neodpověděl z důvodu, že neznal odpověď nebo tuto problematiku nedokázal posoudit, zbytek (6 %) se domnívá, že tělesně postižení nemohou být pro společnost přínosem.Respondenti dále odpovídali na otázku, jak se obvykle zachovají, když potkají na ulici v běžné situaci člověka s tělesným postižením. Většina respondentů (69 %) uvedla, že takovou osobu osloví, ale pouze v případě, že potřebuje očividně pomoci a situaci sama nezvládá. 8 % dotazovaných uvedlo, že by rádi těmto lidem nabídli pomoc, ale neudělají to kvůli obavám, aby člověka s tělesným postižením neurazili. Tento postoj pozorujeme ve větší míře ve skupině 15–34 let (14 %) a mezi respondenty s nejnižším vzděláním (11 %). Stejný podíl dotázaných (8 %) naopak přistoupí k takové situaci aktivně: odpověděli, že postiženého jedince při setkání osloví a snaží se mu nabídnout pomoc. 7 % odpovědělo, že nad přítomností tělesně postižené osoby nepřemýšlí a neudělají tedy v takový moment nic. Žádný z dotázaných neuvedl, že by mu byl kontakt s tělesně postiženým nepříjemný, a proto by ho v takové situaci úmyslně přehlédl.S tělesným postižením je spjata i důležitá otázka bezbariérovosti prostředí, ve kterém se tito jedinci pohybují. Týká se to například speciálních úprav v městské hromadné dopravě, vstupech a vnitřních prostorách úřadů, ale i jiných veřejně dostupných místech. Více než polovina respondentů je toho názoru, že obec, ve které žije, je dostatečně uzpůsobena pro život tělesně postižených (9 % určitě ano, 44 % spíše ano). Třetina dotázaných si však myslí opak. Zbytek (15 %) otázku bezbariérovosti nedokáže posoudit. Respondenti, kteří uváděli, že jejich obec není dostatečně bezbariérová, pocházejí ve větší míře z vesnic (37 %) než z měst (zhruba 30 %).

Kvalita života tělesně postižených obecně závisí i na mnoha dalších faktorech a je výsledkem komplexní péče. Respondenti měli možnost vybírat ve výzkumu tvrzení, se kterými se ztotožňují a která popisovala odpovědnost za kvalitu života lidí s tělesným postižením. S největším souhlasem se setkal výrok, že za kvalitu života tělesně postižených odpovídá přístup celé naší společnosti (67 %). Vysokou míru souhlasu vyjádřili dotázaní také s názorem, že kvalita života těchto lidí je individuální a závisí na každém handicapovaném jedinci (46 %). Každý třetí poté souhlasil s tvrzením, že kvalitu života ovlivňují lidé vytvářející legislativu, jako jsou úřady, obce a stát. Téměř třetina se ztotožnila s výrokem, že kvalitu života tělesně postižených mohou ovlivnit především odborníci (lékaři, sociální pracovníci…). 16 % dotázaných označilo rodinu tělesně postižených jako odpovědnou za kvalitu jejich života.Respondenti také vyjadřovali svůj názor na problematiku inkluze – zda by podle nich měli být jedinci s tělesným postižením začleněni mezi lidi bez postižení, především ve školách a pracovních kolektivech. Více než tři čtvrtiny internetových Čechů tomu vyjádřily podporu (45 % „určitě ano“, 32 % „spíše ano“), desetina naopak s inkluzí nesouhlasí. Ve větší míře takto odpovídali nejmladší respondenti ve věku 15–34 let (17 %) oproti věkové kategorii 35–44 (6 %) a nad 45 let (7 %).Podle tří čtvrtin Čechů mohou být tělesně postižení lidé přínosem pro společnost