CZ
Obrovská solidarita s válečnými uprchlíky dokazuje, že nejsme xenofobní národ. Každý třetí Čech je ochoten poskytnout azyl u sebe doma.
Vývoj současných událostí na Ukrajině sleduje naprostá většina Čechů a pocit bezpečí je zatím neopouští. Invazi Ruska odsuzují téměř všichni. Současně panují obavy, že může Rusko napadnout i další země. Pomoci chceme, jako stát i jako jednotlivci. Utečence z Ukrajiny nemáme problém přijmout. Ukrajina začíná být vnímána jako součást západní Evropy.
V české společnosti je naprosté minimum lidí, kteří by aktuální vývoj na Ukrajině nesledovali. Znepokojení z aktuální situace na Ukrajině cítí naprostá většina české populace (68 % velmi, 26 % trochu). Nejvíce znepokojení cítí ženy, lidé starší 60 let, vysokoškolsky vzdělaní a lidé z menších obcí. Většinové společenské znepokojení se projevuje i v dalších zemích, ve kterých výzkumné šetření probíhalo (Slovensko, Polsko, Maďarsko, Bulharsko).
Je ale zapotřebí odlišovat aktuální znepokojení od pocitu vlastního bezpečí, které stále v rámci naší země cítíme. Bezpečně se v ČR (vzhledem k vývoji na Ukrajině) cítí polovina lidí, čtvrtina je váhavá a pětina jisté nebezpečí pociťuje (jedná se častěji o ženy všech věkových kategorií).
„Domnívám se, že na pocit bezpečí v jednotlivých zemích má určitý vliv také geografická poloha, kdy například Polsko a Slovensko, které aktuální situace zasahuje nejvíce, se cítí o něco méně v bezpečí než ostatní země. V detailu každé země je nižší pocit bezpečí zřetelný s blížící se polohou daného regionu k Ukrajině a bojové zóně. Svou úlohu může hrát také to, kolik příslušníků ruské menšiny žije na daném území z pohledu obdobných argumentů, jako zazněly na obsazeném Krymu,“ komentuje výsledky Jan Burianec ze STEM/MARK.
Pomoc státu by se měla projevit v záchraně lidských životů, zajištění základních lidských potřeb (voda, jídlo) a poskytnutí základní hygienické a zdravotnické péče. Téměř dvě třetiny respondentů se rovněž domnívají, že bychom měli poskytovat azyl uprchlíkům z ohrožených oblastí. Jako podstatné jsou označovány i ekonomické sankce vůči Rusku nebo dodávka zbraní a vojenského materiálu. U mladších lidí do 30 let jsou typické i demonstrace nebo charitativní koncerty na podporu Ukrajiny.
Zdrženlivější jsou lidé napříč zeměmi naopak u vyslání vojáků na obranu Ukrajiny. Pouze v ČR a Polsku jsou tyto tendence více slyšet (13 %, z toho více militaristické sklony mají mladší lidé do 30 let) u zbylých je to pod 6 % (Slovensko, Maďarsko, Bulharsko). Specialitou ČR je například zdravotnická jednotka, která je v našem prostředí jmenována daleko častěji než jinde.
Jako nejvíce užitečná podpora od občanů je hodnocena ta materiální, finanční, možnost poskytnout dočasné/náhradní ubytování pro uprchlíky, ale také z hlediska ekonomických dopadů například bojkot produktů z Ruska. Téměř nikdo – kromě 10 % obyvatel Bulharska – neříká, že bychom Ukrajině a jejím obyvatelům neměli poskytnout pomoc žádnou.
„Nejvíce solidární jsou z tohoto pohledu ženy, mladší lidé, vysokoškoláci a lidé z větších měst nad 100 tisíc obyvatel. Pomoc se odlišuje i dle jednotlivých zemí. Deklarovanou míru finanční pomoci ovlivňuje samozřejmě ekonomická kondice dané země, ale otevřenost všemožné pomoci a výrazu solidarity spatřujeme ve všech měřených zemích. Jedním z důkazů této solidarity může být také to, že část lidí v každé zemi nechce od EU proplácet dosavadně zaslaný vojenský materiál na Ukrajinu,“ interpretuje výsledky Jan Burianec ze STEM/MARK.
Dobrou ukázkou občanské solidarity z horního grafu je i to, že členové Českého národního panelu (součást Evropského národního panelu) za týden přispěli na SOS Ukrajina více než 620 tisíci Kč.
V ČR nemáme problém s přijímáním válečných uprchlíků a to ani v rámci našeho regionu či obce. Zlom ale nastává, pokud bychom měli sami tyto uprchlíky ubytovat u sebe doma. V tom nejsme v kontextu ostatních měřených zemí výjimkou (větší neochota je u Maďarů, o něco větší ochota u Slováků a Bulharů a premianti jsou v tomto směru Poláci – téměř každý druhý by vzal uprchlíka do rodiny).
„Obtížně se odhaduje, jak dlouho nám tato velká míra solidarity až pohostinnosti vydrží. Pokud bude válka trvat i několik měsíců, můžeme se vlivem příchodu dalších a dalších lidí sami začít potýkat s ekonomickými či sociálními problémy a tuto situaci bude třeba navíc řešit na dalších úrovních – např. školství či zdravotní péče. Nabízí se paralela, zda v podobenství koronavirové epidemie se aktuálně nenacházíme ve stádiu šití roušek,“ zamýšlí se nad výsledky Jan Burianec ze STEM/MARK.
Více než polovina Čechů si myslí, že Rusko může po Ukrajině napadnout i další stát a je proto důležité nastavit jasné mantinely, aby se toto riziko snížilo na minimum. Obava panuje u všech měřených zemí u více než poloviny obyvatelstva (nejvíce v Polsku – 69 %, kde mají v rámci své historie nejvíce neblahé zkušenosti). Jedním z obranných mechanismů může být také vzetí Ukrajiny pod „ochranná křídla“.
Názory se odlišují v tom, jestli by Ukrajina měla být přijatá jen do EU nebo také do NATO. Souhlas s členstvím Ukrajiny v obou institucích projevila více než třetina (38 %) obyvatel ČR. Pětina by byla jen pro členství v EU. A každý dvacátý jen pro členství v NATO. Pětina lidí je odmítavá ke členství Ukrajiny v EU či NATO – jde častěji o muže, starší generaci a obyvatele malých a středních měst. Z hlediska ostatních zemí je nejvíce skeptické ke členství Ukrajiny v EU a NATO Slovensko, následované Bulharskem a Maďarskem. Naopak v Polsku odmítá tato členství Ukrajiny jen 5 % obyvatelstva.
Otázkou však bude, jak na tuto problematiku budou nahlížet lídři EU respektive NATO, u kterých je (alespoň v této chvíli) znatelnější větší míra skepse.